Lidsky řečeno
Pošťák si v hlavě neříká: „Jsem u schránky 17, přičtu jedničku a ověřím, jestli ulice nekončí.“ Prostě jde a do každé schránky v ulici vhodí dopis. Přesně takhle pracuje for. Dáš mu řadu věcí a on s každou udělá totéž. Kde začít, kam se posunout a kdy skončit, si hlídá sám.
Proč další cyklus, když máme while
Z lekce Cyklus while už umíš opakovat kód, dokud platí podmínka. Když ale chceš něco udělat přesně třikrát, musíš se o počítadlo starat sám: založit ho, hlídat a zvyšovat.
i = 1
while i <= 3:
print("Kolo", i)
i = i + 1
Kolo 1 Kolo 2 Kolo 3
Totéž s for. Všechno kolem počítadla se vešlo na jediný řádek.
for i in range(1, 4):
print("Kolo", i)
Kolo 1 Kolo 2 Kolo 3
Co který kousek znamená:
for ... in ...čteš jako „pro každou hodnotu z téhle řady“.ije proměnná cyklu. Před každým kolem do ní Python uloží další hodnotu.range(1, 4)je řada čísel 1, 2, 3. Čtyřka v ní není, k tomu se hned dostaneme.- Dvojtečka a odsazení fungují jako u
if. Odsazené řádky tvoří tělo cyklu.
Jednomu průchodu tělem se říká iterace, česky prostě kolo. Takhle to vypadá krok za krokem:
| kolo | i | co se vypíše |
|---|---|---|
| 1 | 1 | Kolo 1 |
| 2 | 2 | Kolo 2 |
| 3 | 3 | Kolo 3 |
| konec | zůstává 3 | čísla došla, cyklus skončí |
Hlavní výhoda: nemůžeš zapomenout zvýšit počítadlo, takže se ti for přes range nezacyklí navěky.
Tři podoby range
range umí vyrobit řadu čísel třemi způsoby. Podle počtu údajů v závorce pozná, co po něm chceš.
| zápis | význam | čísla |
|---|---|---|
range(5) | od nuly, pět čísel | 0, 1, 2, 3, 4 |
range(2, 6) | od 2, před 6 se zastav | 2, 3, 4, 5 |
range(0, 10, 3) | od 0, před 10, krok 3 | 0, 3, 6, 9 |
range(5, 0, -1) | od 5 dolů, před 0 se zastav | 5, 4, 3, 2, 1 |
Ověř si to. Samotný range čísla nevysype, jen je umí postupně dodávat. Proto ho v ukázce obalíme do list(...), který z něj udělá seznam, tedy řadu hodnot v hranatých závorkách. Seznamům patří celá lekce, tady nám poslouží jen k nakouknutí.
print(range(5))
print(list(range(5)))
print(list(range(2, 6)))
print(list(range(0, 10, 3)))
print(list(range(5, 0, -1)))
print(list(range(5, 0)))
range(0, 5) [0, 1, 2, 3, 4] [2, 3, 4, 5] [0, 3, 6, 9] [5, 4, 3, 2, 1] []
Poslední řádek je prázdný seznam. Od pětky k nule se s výchozím krokem +1 dojít nedá, takže Python nevyrobí nic a chybu nehlásí. Když chceš jít dolů, musíš záporný krok napsat sám.
for sekundy in range(3, 0, -1):
print(sekundy, "...")
print("Start!")
3 ... 2 ... 1 ... Start!
Co vypíše for i in range(2, 8, 2): print(i)?
Začíná se na 2, krok je 2 a osmička je horní mez, která se do řady nepočítá.
Sudá čísla pozpátku
Upravenou hlavičkou cyklu vypiš čísla 10, 8, 6, 4, 2, 0. Každé na vlastní řádek.
for cislo in range(1, 4):
print(cislo)
for neumí jen čísla
range je jen jedna z věcí, které se dají procházet. for vezme cokoli, co se skládá z prvků. Text se skládá ze znaků:
for znak in "kos":
print(znak)
k o s
Seznam se skládá ze svých položek. Tady žádné počítání není potřeba a kód se čte skoro jako věta.
for mesto in ["Brno", "Ostrava", "Plzeň"]:
print("Pobočka:", mesto)
Pobočka: Brno Pobočka: Ostrava Pobočka: Plzeň
Když potřebuješ i pořadí, nepočítej ho ručně. Funkce enumerate dodá ke každé položce její číslo a ty si obojí uložíš do dvou proměnných.
for poradi, jmeno in enumerate(["Eva", "Petr", "Jana"], start=1):
print(f"{poradi}. {jmeno}")
1. Eva 2. Petr 3. Jana
A když číslo kola vůbec nepotřebuješ, pojmenuj proměnnou _. Pro Python je to obyčejné jméno, pro člověka vzkaz: tuhle hodnotu nepoužívám.
for _ in range(3):
print("Haló?")
Haló? Haló? Haló?
Hromadění výsledku
Nejužitečnější vzor s cyklem má tři kroky. Před cyklem založíš proměnnou, v cyklu ji upravuješ a po cyklu ji použiješ. Takové proměnné se říká akumulátor, česky sběrná proměnná.
soucet = 0
for cislo in range(1, 5):
soucet = soucet + cislo
print(soucet)
10
Co se dělo v paměti:
| kolo | cislo | soucet před | soucet po |
|---|---|---|---|
| 1 | 1 | 0 | 1 |
| 2 | 2 | 1 | 3 |
| 3 | 3 | 3 | 6 |
| 4 | 4 | 6 | 10 |
Stejný vzor počítá výskyty. Stačí přičítat jedničku jen někdy. Operátor in u textu zjišťuje, jestli je znak obsažený v jiném textu, a += 1 je zkratka za „přičti jedničku“.
veta = "Kolo se točí"
samohlasky = 0
for znak in veta.lower():
if znak in "aáeéěiíoóuúůyý":
samohlasky += 1
print(samohlasky)
5
Sbírat se dá i text. Když každý další znak přidáš dopředu, slovo se otočí.
slovo = "robot"
pozpatku = ""
for znak in slovo:
pozpatku = znak + pozpatku
print(pozpatku)
tobor
| kolo | znak | pozpatku po kole |
|---|---|---|
| 1 | r | r |
| 2 | o | or |
| 3 | b | bor |
| 4 | o | obor |
| 5 | t | tobor |
Faktoriál
Faktoriál čísla 6 je součin 1 * 2 * 3 * 4 * 5 * 6. Spočítej ho cyklem for z proměnné n a výsledek ulož do proměnné vysledek.
n = 6
vysledek = 0
# doplň cyklus
Násobky sedmi
Projdi čísla od 1 do 100. Do proměnné pocet ulož, kolik z nich je dělitelných sedmi, a do proměnné soucet jejich součet.
pocet = 0
soucet = 0
# doplň cyklus
Co zůstane po cyklu
Proměnná cyklu po skončení nezmizí a drží poslední hodnotu. Její přepsání v těle navíc nic nerozbije, protože na začátku dalšího kola dostane novou hodnotu z řady.
for i in range(3):
print("Začátek kola:", i)
i = 100
print("Po cyklu:", i)
Začátek kola: 0 Začátek kola: 1 Začátek kola: 2 Po cyklu: 100
Když je řada prázdná, tělo se neprovede ani jednou a proměnná vůbec nevznikne.
for cislo in range(0):
print("Tohle se nevypíše.")
print(cislo)
Jakou hodnotu má x po doběhnutí kódu for x in range(4): print(x)?
Poslední hodnota v řadě je 3 a ta v proměnné zůstane. Čtyřka je jen mez, do x se nikdy nedostane.
Kdy tedy který cyklus?
| situace | cyklus |
|---|---|
| máš řadu věcí nebo znáš počet opakování | for |
| opakuješ, dokud se něco nestane, a nevíš, kdy to bude | while |
Pod kapotou · iterátorový protokol a co všechno range umí
for nezná indexy. Zavolá iter() na objekt a pak opakuje next(), dokud nepřiletí výjimka StopIteration. Význam cyklu se dá přepsat takhle (podrobně v lekci Iterátorový protokol):
it = iter("ab")
while True:
try:
znak = next(it)
except StopIteration:
break
print(znak)
a b
range není generátor, ale neměnná sekvence. V paměti drží jen start, stop a krok, takže délka, indexování i řez mají cenu O(1) a řez vrací zase range. Test in je pro celá čísla aritmetika, ne procházení. Porovnání == srovnává vyrobené řady, ne parametry.
r = range(0, 1_000_000_000_000, 5)
print(len(r))
print(r[3], r[-1])
print(r[10:13])
print(999_999_999_995 in r)
print(range(0, 3, 2) == range(0, 4, 2))
200000000000 15 999999999995 range(50, 65, 5) True True
Okrajové případy: rychlá cesta in platí jen pro int a bool. U float nebo vlastního typu CPython sekvenci prochází lineárně, takže 5.0 in range(10**12) projde rychle, ale neúspěšné 0.5 in range(10**12) poběží prakticky navěky. A len(range(10**30)) vyhodí OverflowError, protože __len__ se musí vejít do Py_ssize_t, zatímco range(10**30)[7] funguje.
V CPythonu 3.12 se horký cyklus for přes range adaptivně specializuje na instrukci FOR_ITER_RANGE (PEP 659), kterou uvidíš přes dis.dis(funkce, adaptive=True). Pro hodnoty mimo rozsah C long se použije pomalejší longrange_iterator.
Vyzkoušej si: Co vyrobí range
Posuvníky start, stop a step ukazují, jaká čísla range vytvoří a jak by vypadal odpovídající cyklus.