Lidsky řečeno
Výraz je recept, který říká, jaké kroky s číslem udělat. Upravit výraz znamená přepsat recept do jiné podoby tak, aby z něj pro každé číslo vyšlo totéž. Roznásobení je rozbalení krabice na jednotlivé kusy, rozklad na součin je balení těch kusů zpátky do krabice.
Mnohočleny a roznásobování
Mnohočlen je součet jednočlenů, například 3x2−5x+7. Sčítat a odčítat jde jen členy stejného druhu, tedy se stejnou proměnnou a stejnou mocninou: 4x2+3x2=7x2, ale 4x2+3x se dál nezjednoduší. Při násobení násobíš každý člen s každým.
(2x+3)(x−4)=2x2−8x+3x−12=2x2−5x−12
−(x−5)+3(2x+1)=−x+5+6x+3=5x+8
Vzorce
(a+b)2=a2+2ab+b2
(a−b)2=a2−2ab+b2
a2−b2=(a−b)(a+b)
Vzorce se hodí i na počítání z hlavy: 1012=(100+1)2=10000+200+1=10201 a 49·51=(50−1)(50+1)=2500−1=2499.
Roznásob (x−4)2.
Podle vzorce (a−b)2=a2−2ab+b2 je 2ab=2·x·4=8x a prostřední člen je záporný. Bez prostředního členu by to byl rozdíl čtverců x2−16, a ten vznikne jen u součinu (x−4)(x+4).
Rozlož na součin 9x2−49.
Je to rozdíl čtverců, protože 9x2=(3x)2 a 49=72. Dvojčlen na druhou by po roznásobení dal i prostřední člen ±42x.
Roznásob (2x+3)2.
(2x)2=4x2, prostřední člen je 2·2x·3=12x a 32=9.
Rozklad na součin
Rozklad je opak roznásobení. Postup: 1) vytkni největšího společného dělitele, 2) zkus na zbytek vzorec, 3) zkontroluj roznásobením.
- Vytýkání: 6x2y−9xy2=3xy(2x−3y)
- Vzorec: 4x2−25=(2x−5)(2x+5) a x2+6x+9=(x+3)2
- Obojí: 2x3−18x=2x(x2−9)=2x(x−3)(x+3)
- Po skupinách: x3−2x2+3x−6=x2(x−2)+3(x−2)=(x−2)(x2+3)
- Trojčlen x2+5x+6: hledáš dvě čísla se součinem 6 a součtem 5. Jsou to 2 a 3, tedy (x+2)(x+3).
Který zápis je úplné vytknutí z 12x3−18x2, tedy s vytknutým největším společným dělitelem?
Největší společný dělitel čísel 12 a 18 je 6 a z mocnin se vytýká ta nejnižší, x2. Zápisy 6x(2x2−3x) a 3x2(4x−6) jsou rovnosti, ale ve druhé závorce jde ještě něco vytknout. Poslední zápis má špatné znaménko.
Přiřaď rozklad ke vzorci
Procvič si úpravy výrazů
Lomené výrazy a podmínky
Lomený výraz má neznámou ve jmenovateli. Jmenovatel nesmí být nula, a proto podmínky určíš dřív, než začneš upravovat, a to z původního zápisu. Krátit jde jen součin, nikdy ne jednotlivé členy součtu.
Zkrať x2−9x2−3x. Podmínky: x2−3x=x(x−3)≠0, tedy x≠0 a x≠3. Potom rozložíš a vykrátíš:
x2−9x2−3x=(x−3)(x+3)x(x−3)=x+3x
Podmínka x≠3 platí dál, i když se x−3 vykrátilo. Sčítání jde stejně jako u zlomků, přes společného jmenovatele:
1x−1+1x+1=(x+1)+(x−1)(x−1)(x+1)=2xx2−1
Podmínky jsou x≠1 a x≠−1.
Pro která x není výraz 3x2−9 definován?
Jmenovatel x2−9=(x−3)(x+3) je nula pro obě hodnoty, 3 i −3. Hodnota 9 vznikne z x2=9 chybně jako x=9.
Který zápis je správně, všude tam, kde výrazy existují?
V čitateli x2−x=x(x−1) se x vytkne a vykrátí. V ostatních případech se krátí člen součtu, což nejde: například x+44=x4+1.
Mnohočlen, nebo lomený výraz?
Zařaď výrazy.
Dosazování
Hodnotu výrazu pro dané x spočítáš tak, že číslo dosadíš do závorky, aby se zachovala znaménka. Pro x=−2 je 2x2−3x+1=2·(−2)2−3·(−2)+1=8+6+1=15.
Někdy se vyplatí výraz nejdřív upravit: (x+3)2−(x−3)2=12x, takže pro x=2,5 vyjde přímo 12·2,5=30. U lomených výrazů dosazuješ jen čísla, která splňují podmínky.
Jaká je hodnota výrazu x2−3x pro x=−2?
(−2)2−3·(−2)=4+6=10. Hodnotu −2 dostaneš, když zapomeneš, že −3·(−2)=+6.