Lidsky řečeno
Popis je fotografie z katalogu, líčení je záběr z filmu se zvukem. Z katalogu víš, že na tržnici stojí dvacet stánků. Z líčení víš, jak tam voní, jak je tam hlučno a proč se ti tam nechce odejít. Líčíš tak, aby čtenář nečetl o tom, jaké to bylo, ale aby u toho byl.
Co je líčení
Líčení je subjektivně zabarvený popis. Zachycuje místo, situaci, přírodu nebo děj tak, jak je vnímá a prožívá autor. Hlavní je dojem a nálada, ne úplný výčet částí.
- Píše se často v 1. osobě a mluví z něj osobní postoj.
- Řadí podle toho, co autora zaujalo, ne podle schématu.
- Cílem je působit na city a představivost čtenáře.
- Je součástí uměleckých textů, vypravěč v něm často zastaví děj a rozhlédne se.
Líčení proti popisu
| Popis (objektivní) | Líčení | |
|---|---|---|
| Cíl | informovat | vyvolat dojem a náladu |
| Pohled | neutrální | osobní, prožitý |
| Slovní zásoba | přesná, odborná | obrazná, citově zabarvená |
| Řazení | logické schéma | podle toho, co autora zaujalo |
| Hodnocení | ne | ano |
Tentýž rybník dvakrát:
- Popis: „Rybník má kruhový tvar o průměru asi sto metrů. Kolem něj vede štěrková cesta a stojí tam pět lavic.“
- Líčení: „Rybník ležel v ranní mlze jako zapomenutý talíř. Cesta kolem něj křupala pod botami a lavice byly mokré a prázdné.“
Smyslové vjemy
Začátečníci popisují hlavně to, co vidí. Líčení se oživí, když přidáš další smysly.
| Smysl | Příklad |
|---|---|
| zrak | zčernalé okenice, tenký proužek světla pod dveřmi |
| sluch | vrzání schodů, vzdálené cinkání lžic |
| čich | vůně čerstvého chleba, zatuchlý sklep |
| hmat | studená klika, drsná omítka pod dlaní |
Aspoň tři smysly na pasáž stačí (i chuť, třeba kovová příchuť strachu). Nevyjmenovávej je mechanicky, vybírej to, co k náladě patří.
Nálada a atmosféra
Nálada vzniká výběrem detailů a rytmem vět. Všechny detaily by měly táhnout jedním směrem. Chladné barvy, ticho a pomalé věty vyvolají klid nebo tíseň. Teplé barvy, hluk a krátké rychlé věty vyvolají rozruch.
Neříkej, jaká nálada je. Ukaž to. Místo „bylo tam strašidelně“ napiš, že prkna na schodech skřípala při každém kroku a svíčka se ani nepohnula.
Básnické prostředky
- Přirovnání používá jako, jak, než: „mlha hustá jako mléko“.
- Metafora přenáší pojmenování bez „jako“: „ulice se topila v mléce mlhy“.
- Personifikace dává věcem lidské vlastnosti: „vítr šeptal do komínů“.
- Epiteton je přívlastek zdůrazňující vlastnost: „dusivé ticho“, „stříbrná hladina“.
- Zvukomalba napodobuje zvuk slovy: „šustění, klapot, bublání“.
Vzor: líčení situace
Sobotní tržnice
Už u brány mě zasáhla vůně smažených langošů a čerstvě mletého koření. Pod plachtami hučelo ráno: prodavači volali ceny, přes sebe se smáli a vozíky drncaly po dlažbě. Někdo přede mnou nesl bednu jahod a každý, kdo ji míjel, se na chvilku zastavil, jako by mu někdo zamával před nosem.
Stánek s ovocem hrál všemi barvami. Hrušky ležely vedle meruněk jako rozsypané korálky a mokré salátové listy se leskly. Broskev mi v dlani hřála jako malé slunce. Pak jsem ucítila, jak se vedle mě tlačí někdo s kočárkem, a ustoupila jsem k dlouhému pultu s medem.
Odcházela jsem s plnou taškou a s pocitem, že jsem na chvíli patřila do něčeho velkého a hlučného, co se rozbíhá každou sobotu dřív, než se město probudí.
Rozbor:
- Zapojuje čich (placek, koření), sluch (volání, drncání), zrak (barvy) i hmat (teplá broskev).
- Využívá přirovnání („jako rozsypané korálky“), metaforu („stánek hrál všemi barvami“) a zvukomalbu (drncaly).
- Nálada je živá a veselá. Všechny detaily ji podporují.
- Závěr nepojmenovává pocit nahlas, ale ukazuje ho obrazem.
Slabší verze téhož: „Na tržnici bylo hezky. Bylo tam hodně lidí a všechno krásně vonělo. Prodavači byli milí.“ Pojmenovává pocity, ale nic z nich nevidíme ani neslyšíme.
Kontrolní seznam:
- Zapojil jsem aspoň tři smysly?
- Táhnou všechny detaily k jedné náladě?
- Ukazuji pocit místo toho, abych ho jen pojmenoval?
- Mám pár vlastních obrazů, ne pět ohraných v řadě?
- Střídám dlouhé a krátké věty podle nálady?
Procvič si
Čím se líčení nejvíc liší od objektivního popisu?
Líčení je subjektivní: jde v něm o dojem a náladu. Délka ani téma ho nevymezuje a děj zachycuje dynamický popis.
Která věta je líčení, a ne objektivní popis?
Věta o dýchání a vůni lip zachycuje dojem a využívá obraz. Ostatní jsou věcné údaje o poloze a velikosti.
Která věta obsahuje metaforu, ne přirovnání?
Metafora přenáší pojmenování bez „jako“ a „než“. Další dvě věty jsou přirovnání, poslední je personifikace.
Proč je věta „Prkna na schodech skřípala při každém kroku“ lepší než „Bylo tam strašidelně“?
Čtenář si nejlépe vybaví to, co slyší nebo vidí. Pocity pojmenovat smíš, ale detail působí silněji. Zvukomalba povinná není.
Co líčení nejspíš uškodí?
Přemíra obrazů text přetíží a zploští. Smysly, osobní postoj i vynechání úplného výčtu líčení naopak sluší.