Lidsky řečeno
Když kamarádovi vyprávíš zážitek, uděláš to skoro vždycky stejně. Řekneš, kde jsi byl a s kým. Pak povíš, co se pokazilo. Pak přijde ta nejhorší chvíle a nakonec to, jak to dopadlo. Vyprávění ve slohu je jen tenhle přirozený postup zapsaný pořádně.
Co je vyprávění
Vyprávění je slohový postup, který řadí děje v čase: nejdřív se stalo to, potom tohle. Najdeš ho v povídkách, ale i v reportáži nebo v osobním zážitku. Kdo vypráví, vybírá důležité události a ostatní vynechá.
Stavba vyprávění
Příběh má obvykle čtyři části:
- Expozice: uvede místo, čas a postavy. Čtenář zjistí, kdo kde je.
- Zápletka: vznikne problém nebo konflikt, který děj rozjede.
- Vyvrcholení: nejnapjatější moment, ve kterém se rozhoduje.
- Rozuzlení: problém se vyřeší a ukáže se, jak to dopadlo.
Co patří do které části?
Která část vyprávění ukazuje okamžik, kdy se děj láme a rozhoduje se o výsledku?
Zápletka problém teprve zavede. Vyvrcholení je jeho nejnapjatější bod, po něm už následuje rozuzlení.
Příběh začíná větou: „Bylo úterý, pršelo a Tomáš seděl v nádražní hale.“ Která část stavby to je?
Věta uvádí čas, počasí, místo a postavu. Žádný problém zatím nenastal, proto jde o expozici.
Vypravěč a forma
- Ich-forma: vypráví 1. osoba. „Rozběhl jsem se na nádraží.“ Čtenář je blízko, ale vypravěč zná jen to, co sám viděl a prožil.
- Er-forma: vypráví 3. osoba. „Tomáš se rozběhl na nádraží.“ Vypravěč drží odstup a může popsat víc postav.
Ich-forma, nebo er-forma?
Která věta je psaná er-formou?
Er-forma mluví o někom třetím (rozběhla se). Ve zbylých větách mluví vypravěč o sobě (jsem, jsme), jde o ich-formu.
Přímá řeč
Přímá řeč dává postavám hlas a zrychluje děj. Zapisuje se do uvozovek „takto“.
- Řeč před uvozující větou: „Pojď sem,“ zavolal Petr. Čárka je uvnitř uvozovek, uvozující věta začíná malým písmenem.
- Řeč po uvozující větě: Petr zavolal: „Pojď sem!“ Za uvozující větou je dvojtečka, řeč začíná velkým písmenem.
- Otazník a vykřičník zůstávají u řeči a uvozující věta pokračuje malým písmenem: „Kde jsi byl?“ zeptala se maminka.
- Přerušená řeč: „Pojď,“ řekl, „je pozdě.“
Když začne mluvit jiná postava, začíná se obvykle nový řádek. Čtenář pak snadno pozná, kdo mluví.
Která věta je zapsaná správně?
Otazník patří do uvozovek a po něm se uvozující věta píše malým písmenem. Čárka tu není, ve třetí možnosti chybí dvojtečka.
Kdy se v textu obvykle začíná nový řádek u přímé řeči?
Nový řádek při změně mluvčího čtenáři ukáže, kdo mluví. Nezáleží na délce řeči ani na tom, co jí předchází.
Čas a slovesa
- Časová posloupnost: události řaď tak, jak šly za sebou. Pomáhají časové spojky: nejdřív, potom, pak, vtom, najednou, mezitím, když.
- Minulý čas je pro vyprávění nejběžnější. Přítomný čas dodá živost, ale drž ho v celém úseku.
- Dějová slovesa vedou příběh dopředu. Dokonavá slovesa (popadl, otevřel, vběhl) označují ukončený děj a posouvají vyprávění. Nedokonavá (stál, svítilo, hrálo) popisují, co se dělo kolem.
Místo „Měl batoh a šel ven“ napiš „Popadl batoh a vyběhl ven“. Věta je kratší a má pohyb.
Co mají ve vyprávění dělat dokonavá slovesa jako otevřel, vběhl nebo popadl?
Dokonavé sloveso nese jednu hotovou událost, takže děj postupuje. Nedokonavá slovesa (stál, svítilo) vytvářejí pozadí.
Co pomůže, když čtenář ztrácí přehled o pořadí událostí?
Časové spojky ukazují, co následuje po čem. Popis, čas ani řeč sama pořadí událostí nevyjasní.
Vzor
Poslední autobus
Na zastávce jsem stál sám a mrzl. Mobil ukazoval 21.38, poslední autobus domů jel ve 21.40. Batoh jsem měl těžký a v kapse jen kapesník.
Autobus nepřijel. Po pěti minutách jsem si přečetl jízdní řád: v neděli poslední spoj odjíždí už ve 21.15. Telefon se mezitím vypnul.
Rozběhl jsem se k nádraží. Zahnul jsem za roh a zahlédl jsem, jak se dveře posledního vlaku začínají zavírat. Přidal jsem, vrazil do nich batoh a vecpal se dovnitř.
Domů jsem dorazil o půlnoci. Máma stála v předsíni. „Příště se podívej na jízdní řád,“ řekla a zapnula konvici.
Rozbor:
- Expozice a zápletka: první odstavec ukazuje místo a čas, druhý problém (autobus nepřijel, telefon vypnutý).
- Vyvrcholení: běh na nádraží a dveře vlaku, napětí drží krátké věty a dokonavá slovesa (zahnul, zahlédl, vrazil).
- Rozuzlení: návrat domů a mámina věta.
- Forma i čas jsou stejné od začátku do konce. Přímá řeč je zapsaná správně a má vlastní řádek.
Kontrolní seznam
- Má příběh expozici, zápletku, vyvrcholení a rozuzlení?
- Drží se forma (ich, nebo er) a čas po celý text?
- Jsou události v pořadí, v jakém se staly?
- Je přímá řeč se správnými uvozovkami, čárkami a malým či velkým písmenem?
- Převažují dějová slovesa, nebo jen „bylo“ a „udělal“?