Lidsky řečeno
Sloveso je jako sada přepínačů na jednom tlačítku. Pořád říká, co se děje, ale přepínače nastavují, kdo to dělá (osoba), kolik jich je (číslo), kdy (čas), jestli je to fakt, přání nebo rozkaz (způsob) a kdo je při tom aktivní (rod). Když tvar rozebereš na přepínače, nemusíš ho hádat, jen ho přečteš.
Osoba, číslo a čas
Osoba říká, kdo koná děj: 1. osoba je mluvčí (já, my), 2. osoba je ten, komu se mluví (ty, vy), 3. osoba je ten, o kom se mluví (on, ona, oni). Číslo je jednotné, nebo množné.
Tvary slovesa nést: nesu, neseš, nese (jednotné číslo), neseme, nesete, nesou (množné číslo).
Čas je přítomný (nesu), minulý a budoucí.
- Minulý: příčestí činné + přítomný tvar slovesa být (jsem, jsi, jsme, jste). Nesl jsem, četla jsi. Ve 3. osobě se pomocné sloveso nepíše: nesl, četli.
- Budoucí nedokonavého slovesa: budu + infinitiv (budu nést, budu číst). U dokonavých sloves stačí jeden tvar (ponesu, přečtu). Slovesa pohybu mají předponu „po-“: jdu, půjdu, jedu, pojedu.
Ve které větě je sloveso v budoucím čase?
„Napíšu“ je dokonavé sloveso, takže nemá přítomný čas. Jeho tvar se dá použít jen pro budoucnost. „Spím“ a „píšu“ jsou přítomné, „spal jsem“ minulé.
Způsob a rod
Způsob určuje, jak mluvčí děj podává.
- Oznamovací konstatuje skutečnost: Nesu to.
- Rozkazovací je žádost nebo příkaz: Nes to! Má jen 2. osobu a 1. osobu množného čísla (nes, nesme, neste). Pro 3. osobu se používá opis: Ať to nese on.
- Podmiňovací vyjadřuje děj, který by se stal, kdyby: příčestí + bych, bys, by, bychom, byste, by (nesl bych, nesli byste).
Proč je tvar „šel jsem bych“ chybný?
Tvary bych, bys, by, bychom, byste jsou pomocné sloveso být v podmiňovacím způsobu. Správně je „šel bych“. „Jsem“ navíc by znamenalo vyjádřit pomocné sloveso dvakrát.
Rod určuje, jestli podmět děj koná, nebo snáší. V činném rodě podmět koná (Pekař upekl chléb). V trpném rodě děj snáší (Chléb byl upečen pekařem). Trpný rod tvoří sloveso být a příčestí trpné. Původce děje může být v 7. pádu (pekařem), často se vynechává. Podobný význam má i zvratný tvar: Chléb se peče každé ráno.
Která věta je v trpném rodě?
Trpný rod má tvar slovesa být a příčestí trpné (byly opraveny). Ve větě „Dveře opravil truhlář“ je změněné jen pořadí slov, děj pořád koná podmět truhlář.
Vid a slovesné tvary
Vid říká, jestli je děj nedokončený, nebo dokončený. Nedokonavý (co dělat?): psát, číst, kupovat. Má přítomný čas. Dokonavý (co udělat?): napsat, přečíst, koupit. Dvojice se tvoří předponou (psát, napsat) nebo změnou přípony (kupovat, koupit).
Dokonavé, nebo nedokonavé?
Která vazba je chybná?
„Napsat“ je dokonavé sloveso. Jeho budoucnost se tvoří jednoduše: napíšu. Vazba budu + infinitiv patří jen k nedokonavým slovesům.
Infinitiv je základní tvar (nést, dělat, péct) a nemá osobu ani číslo. Příčestí má dvě podoby:
- činné (na -l): nesl, nesla, neslo. Tvoří minulý čas a podmiňovací způsob.
- trpné (na -n, -en, -t): nesen, pečen, kryt. Tvoří trpný rod.
Příčestí činné se shoduje s podmětem v rodě a čísle, a proto se v něm píše i/y: mužský životný rod má -i (kluci vytáhli), ostatní rody -y nebo -a (dívky vytáhly, stromy spadly, děvčata se smála).
Doplň i/y a koncovku
Časování: vzory
Slovesa se časují podle vzorů. Rozdělení vzorů do tříd se v učebnicích mírně liší, proto se nauč vzor poznat podle tvarů 1. osoby a 3. osoby množného čísla.
| vzor | infinitiv | já | on | oni |
|---|---|---|---|---|
| nese | nést | nesu | nese | nesou |
| bere | brát | beru | bere | berou |
| maže | mazat | mažu | maže | mažou |
| peče | péct | peču | peče | pečou |
| tiskne | tisknout | tisknu | tiskne | tisknou |
| mine | minout | minu | mine | minou |
| kryje | krýt | kryji | kryje | kryjí |
| sází | sázet | sázím | sází | sázejí |
| trpí | trpět | trpím | trpí | trpí |
| dělá | dělat | dělám | dělá | dělají |
Vzor poznáš podle 3. osoby množného čísla. Končí na -ou (nesou, tisknou), na -í (kryjí, trpí), na -ejí (sázejí) nebo na -ají (dělají). „Volat“ má „volají“, patří tedy k vzoru dělá. „Vidět“ má „vidí“, patří k vzoru trpí.
Rozkazovací způsob a jeho pravopis
Tvar 2. osoby jednotného čísla vznikne z kmene 3. osoby množného čísla (nesou, tisknou, dělají):
- Končí-li kmen jednou souhláskou, nepřidáváš nic: nes, ber, maž, peč, kryj, dělej.
- Končí-li kmen skupinou souhlásek, často přidáš -i: tiskni, zapni, zavři. Pravidlo je orientační, výjimkou je třeba „trp“.
K tomu přidáš -me (1. osoba množného čísla) a -te (2. osoba množného čísla): nesme, neste, berme, berte, dělejme, dělejte.
Rozkazovací a podmiňovací způsob
Který tvar je rozkazovací způsob slovesa tisknout (2. osoba jednotného čísla)?
Kmen „tisk-“ končí skupinou souhlásek, proto se přidává -i. „Tiskneš“ je oznamovací způsob, „tiskl“ příčestí. „Tisk“ je podstatné jméno.