Lidsky řečeno
Věta je malý tým. Podmět a přísudek jsou dvojice, která všechno rozjede: kdo nebo co a co dělá. Ostatní členové přidávají podrobnosti: koho nebo co se to týká (předmět), kde, kdy, jak a proč (příslovečná určení), jaký ten kdo nebo co je (přívlastek). Když je věta složitá, najdi přísudek a od něj se otázkami dostaneš ke všemu ostatnímu.
Základní skladební dvojice
Podmět a přísudek tvoří jádro věty, tedy základní skladební dvojici. Podmět je v 1. pádě, ptáme se kdo, co + přísudek. Přísudek říká, co podmět dělá nebo jaký je.
- Podmět vyjádřený je ve větě napsaný: Děti hrají na zahradě.
- Podmět nevyjádřený se ve větě nevyskytuje, ale poznáš ho z koncovky slovesa: Přišel pozdě (on). Přišli jsme pozdě (my).
- Podmět všeobecný je neurčená osoba, kterou nelze konkrétně pojmenovat nebo doplnit: Ve městě stavějí novou školu. (Učebnice ho vymezují různě, ověř si u učitele.) Věty typu „Prší“ podmět nemají vůbec.
Přísudek slovesný je vyjádřen slovesem. Může být jednoduchý (Táta vaří. Táta uvařil. Budu vařit.) nebo složený z modálního či fázového slovesa a infinitivu (Táta chce vařit. Začal pršet.). Přísudek jmenný se sponou má sponu (nejčastěji být, dále stát se, zůstat, zdát se) a jmennou část, kterou je podstatné nebo přídavné jméno: Jana je lékařka. Počasí bylo špatné.
Shoda přísudku s podmětem
Který výraz je přísudek ve větě „Počasí bylo o víkendu špatné“?
Přísudek jmenný se sponou má dvě části: sponu (bylo) a jmennou část (špatné). Podmětem je „počasí“.
Ve které větě je podmět nevyjádřený?
Podmět „já“ ve větě není, ale poznáš ho z tvaru „jsem“ a dá se doplnit. V ostatních větách je podmět napsaný (Honza, ten kluk, on).
Předmět
Předmět je člen závislý na slovese a ptáme se na něj pádovou otázkou v jiném pádu než 1.: koho, čeho (2. pád), komu, čemu (3.), koho, co (4.), o kom, o čem (6.), s kým, čím (7.). Může být i s předložkou.
- Čtu knihu (co?). Pomáhám bratrovi (komu?). Mluvím o výletu (o čem?). Čekám na autobus (na co?).
mě, nebo mně? Podle pádové otázky
Který výraz je předmět ve větě „Včera jsem čekal na autobus na zastávce“?
Na autobus se ptáme „na co?“ (4. pád), je to předmět. „Na zastávce“ odpovídá na otázku kde?, takže jde o příslovečné určení místa.
Příslovečné určení
Příslovečné určení rozvíjí sloveso (nebo přídavné jméno či příslovce) a ptáme se na něj otázkami kde, kdy, jak, proč.
- místa: kde, kam, odkud, kudy: Bydlí v Brně. Šel domů.
- času: kdy, jak dlouho: Včera pršelo. Čekal hodinu.
- způsobu: jak: Mluví tiše. Jel rychle.
- příčiny: proč, z jakého důvodu: Kvůli nemoci zůstal doma.
Existují i další druhy, například účelu, podmínky a přípustky. Pro poznání stačí otázka: pokud se nezeptáš pádovou otázkou, ale kde, kdy, jak nebo proč, je to příslovečné určení.
Přívlastek a doplněk
Přívlastek rozvíjí podstatné jméno, ptáme se jaký, který, čí, kolik. Je shodný, pokud se shoduje s rozvíjeným jménem v pádě, čísle a rodě (starý dům, naše škola, třetí patro). Je neshodný, pokud se neshoduje: nejčastěji podstatné jméno v 2. pádě (dům otce), spojení s předložkou (dům u lesa), infinitiv (touha cestovat) nebo příslovce (cesta zpět).
Shodný, nebo neshodný přívlastek?
Doplněk rozvíjí současně sloveso a podstatné jméno (podmět nebo předmět) a vyjadřuje stav v době děje: Děti odešly spokojené. Potkal jsem ho smutného. Ptáme se na něj jaký, ale vztahuje se i ke slovesu (odešly jaké? spokojené).
Který výraz je neshodný přívlastek ve větě „Dům mého dědy stojí u lesa“?
„Dědy“ je jméno v 2. pádě a rozvíjí „dům“ (dům čí?), neshoduje se s ním. „Mého“ je shodný přívlastek ke slovu „dědy“. „U lesa“ je příslovečné určení místa (stojí kde?).
Který výraz je doplněk ve větě „Děti odešly ze školy spokojené“?
Slovo „spokojené“ vyjadřuje stav dětí v době děje a vztahuje se i k přísudku (odešly jaké?). „Děti“ je podmět, „ze školy“ příslovečné určení místa.
Ve které větě je přísudek jmenný se sponou?
„Je kuchař“ má sponu a jmennou část. Ostatní přísudky jsou slovesné: ležet, začal vařit (složený), vařil.
Rozbor jednoduché věty
Postup: 1. najdi přísudek (sloveso, nebo spona + jmenná část). 2. Přidej otázku kdo, co a najdi podmět. 3. Pádovými otázkami najdi předměty. 4. Otázkami kde, kdy, jak, proč najdi příslovečná určení. 5. U každého podstatného jména zkus otázku jaký, který, čí (přívlastek). 6. Zkontroluj, jestli není ve větě doplněk.
Příklad 1. Můj starší bratr dnes přišel domů unavený.
- přísudek slovesný: přišel; podmět: bratr (kdo?)
- přívlastky shodné: můj, starší (jaký bratr?)
- příslovečné určení času: dnes (kdy?); příslovečné určení místa: domů (kam?)
- doplněk: unavený (přišel jaký?)
Příklad 2. Mladá učitelka včera nadšeně vyprávěla žákům o výletu.
- přísudek: vyprávěla; podmět: učitelka; přívlastek shodný: mladá
- příslovečné určení času: včera; příslovečné určení způsobu: nadšeně
- předměty: žákům (komu?), o výletu (o čem?)
Příklad 3. Kniha mé sestry je napínavá.
- přísudek jmenný se sponou: je napínavá; podmět: kniha
- přívlastek neshodný: sestry (kniha čí?); přívlastek shodný: mé (sestry čí?)