- Autor
- Václav Havel (1936–2011), dramatik, disident a pozdější prezident
- Literární druh
- drama (děj se odehrává v dialozích postav a scénických poznámkách)
- Žánr
- absurdní drama (absurdní humor vykresluje normalizační praktiky)
- Doba děje
- polovina 70. let 20. století (období normalizace po srpnu 1968)
- Místo děje
- pivovar v Trutnově (celý děj se odehrává v kanceláři sládka)
- Literární období
- absurdní drama 70. let (česká literatura za normalizace, samizdat)
- Vznik
- 1975 (u nás šířeno v samizdatu, oficiální premiéra 1976 v Rakousku)
- Kompozice
- jedno dějství s kruhovou stavbou (hra končí stejnými replikami, jakými začala)
Dílo za 30 sekund
Sládek v pivovaru vyslechne zakázaného dramatika Vaňka, který tam válí sudy. Nejdřív se tváří přátelsky, nabízí pivo a lepší práci. Postupně se ale ukáže, že chce po Vaňkovi hlášení, které si má psát sám a které půjde policii. Vaněk odmítne, Sládek se opije a rozzlobí se. Nakonec usne a když se probudí, celý rozhovor začne znovu stejnou otázkou. Havel tím ukazuje, jak režim dělá z obyčejných lidí udavače.
Co Sládek od Vaňka v Audienci chce?
Za Sládkem chodí policista a chce hlášení o Vaňkovi. Vaněk si ho má napsat sám a Sládek by ho jen podepisoval.
Postavy
Na scéně jsou jen dvě postavy a celé je to rozhovor ve dvou. Vedlejší postavy do kanceláře nikdy nevstoupí, ale celý rozhovor se točí kolem nich.
Ferdinand Vaněk
Zakázaný dramatik v pivovaruZakázaný dramatik, který pracuje v pivovaru, kde valí sudy. Mluví zdvořile, stručně a ostýchavě, často v krátkých replikách a pomlkách. Je Havlovým alter egem (literárním dvojníkem autora) ze sedmdesátých let. Odmítne psát hlášení a odvolává se na morální principy.
Poznáš podle: zdvořilých, krátkých a ostýchavých replik.
Sládek
Vedoucí pivovaru, nátlakVedoucí pivovaru a Vaňkův nadřízený. Zpočátku je družný, postupně se opíjí a stěžuje si na lidi i poměry. Nejdřív nabízí povýšení, potom naléhá a nakonec se vzteká. Neudává z přesvědčení, ale z nutnosti, protože je na pivovaru závislý a režim ho k tomu donutil. Mluví hovorově, i vulgárně.
Poznáš podle: piva, hovorové mluvy a toho, že na konci usne s hlavou na stole.
Policista
Nepřítomný, ale určuje dějNa scéně se nikdy neobjeví. Chodí za Sládkem a chce hlášení o tom, co Vaněk dělá. Tím je původcem celého rozhovoru: Sládek neříká vlastní přání, ale předává tlak shora.
Poznáš podle: toho, že o něm mluví Sládek a že za jeho nátlakem stojí celá hra.
Vaňkovi přátelé z Prahy
Zázemí, které chráníPražští přátelé a známí z disidentského prostředí. Nepřijdou na scénu, ale právě oni dávají Vaňkovi sílu odmítnout. Chrání ho viditelnost a kontakty, takže si může dovolit zásady, kdežto Sládek nemá kam utéct.
Poznáš podle: toho, že Vaněk má kam jít, na rozdíl od Sládka.
Kdo je kdo?
Spoj postavu s tím, co o ní platí.
Vaněk, nebo Sládek?
Roztřiď tvrzení podle postavy.
Čím je Vaněk pro Havla?
Vaněk je literární dvojník Václava Havla. Vystupuje i v dalších Havlových hrách, třeba ve Vernisáži a v Protestu.
Děj v pěti krocích
Děj nejde dopředu jako příběh. Je to jeden dlouhý rozhovor, ve kterém se mění nálada.
- Začátek. Sládek zavolá Vaňka do kanceláře, nabídne mu pivo a začne se vyptávat na jeho práci. Vaněk je zdvořilý, ale ostýchavý a mluví zkratkovitě.
- Zápletka. Sládek si stěžuje na lidi i poměry a postupně se opíjí. Nabídne Vaňkovi povýšení, kde by místo válení sudů jen vedl evidenci. Vaněk je nabídkou zaskočen.
- Vývoj. Sládek prozradí, že za ním chodí policista a chce hlášení o Vaňkovi. Žádá, aby si Vaněk hlášení psal sám a on je jen podepisoval.
- Vyvrcholení. Vaněk návrh zdvořile odmítne a odvolává se na morální principy. Sládek se vzteká, opije se víc a začne mu vyčítat, že intelektuál si zásady může dovolit, kdežto on, obyčejný člověk, ne.
- Závěr. Sládek usne s hlavou na stole. Vaněk po chvíli odejde, ale za chvíli se vrátí. Sládek se probudí a začne stejnou otázkou jako na začátku. Kruh se uzavírá.
Co Sládek Vaňkovi nabízí, aby ho získal?
Sklad je drobná životní úleva: místo válení sudů by Vaněk vedl evidenci. Má ale cenu, kterou je ztráta cti.
Proč si Vaněk může dovolit Sládka odmítnout?
Vaňka chrání viditelnost a kontakty. Sládek nemá kam utéct, je odkázaný na pivovar.
Jak Audience končí?
Hra končí stejnými replikami, jakými začala. Rozhovor se vrací na začátek a bude se opakovat, dokud trvá režim.
Havel, normalizace a absurdní drama
Václav Havel (1936–2011) se narodil v Praze do buržoazní rodiny, a proto mu po roce 1948 byla zavřená cesta k řádnému vysokoškolskému studiu. Pracoval jako jevištní technik v Divadle Na zábradlí, kde od začátku 60. let uváděl své první hry. Po srpnu 1968 dostal zákaz publikovat a v roce 1974 si na rok zkusil práci v pivovaru v Trutnově. Právě odtud má materiál pro Audienci. Postava Ferdinanda Vaňka se vrací ve Vernisáži (1975) a v Protestu (1978). V roce 1977 Havel spoluzakládal Chartu 77 a stal se symbolem československého disentu, za své postoje byl opakovaně vězněn. Po listopadu 1989 byl zvolen prezidentem.
V Československu se Audience za normalizace šířila jen v samizdatu (ilegální domácí vydávání) a po bytech, oficiální premiéra proběhla v roce 1976 v Rakousku.
Absurdní drama vzniklo v 50. letech ve Francii a Británii. Zakladatelé jako Eugène Ionesco, Samuel Beckett a Harold Pinter ukazují svět, kde slova ztratila význam, postavy nechtějí nebo nedokážou promluvit a děj ústí do prázdna nebo se opakuje. Havel přebírá rozpadlý dialog a kruhovou stavbu a využívá je, aby popsal, jak fungovala normalizační ČSSR. Audience vypadá jako banální rozhovor u piva, ale pod ním se skrývá politická i morální témata.
Zajímavost: v roce 1978 vznikla ilegální audionahrávka, kde Vaňka namluvil Václav Havel a Sládka Pavel Landovský, který se při natáčení pro větší autentičnost skutečně opil.
Jiná Havlova díla:
- Zahradní slavnost (1963): absurdní satira na byrokratický jazyk a kariérismus.
- Vyrozumění (1965): komedie o umělém úředním jazyce ptydepe.
- Largo desolato (1984): hra napsaná po Havlově věznění, filozofa Leopolda Kopřivu navštěvují vládní agenti.
- Moc bezmocných (1978): politická esej o životě v pravdě v totalitním systému.
Současníci: Pavel Kohout (autor her o Ferdinandu Vaňkovi a románu Katyně), Ludvík Vaculík (Dva tisíce slov a Český snář) a ze světových autorů Samuel Beckett (Čekání na Godota) a Eugène Ionesco (Plešatá zpěvačka).
Který autor napsal Audienci a který R.U.R.?
Havel patří k disentu 70. let, Čapek k meziválečné literatuře. Obě díla jsou drama, ale z jiné doby.
Hlavní myšlenka a témata
Havel ukazuje, jak normalizační režim zneužívá obyčejné lidi, aby za něj vykonávali špinavou práci. Sládek není ideolog. Je to obyčejný člověk, kterého režim donutil donášet. Hra zpochybňuje představu, že disident má automaticky morální převahu: Vaněk udrží zásady, protože má za zády disidentské zázemí v Praze, kdežto Sládek nemá kam utéct. Kruhová stavba znamená, že stejný rozhovor se bude opakovat, dokud režim trvá. Vinu Havel nepřisuzuje jednomu člověku, ale systému, který staví obyčejné lidi a intelektuály proti sobě.
Témata:
- Normalizace a udavačství: režim umí z obyčejných lidí udělat udavače.
- Morální dilema disidenta: Vaněk si může dovolit zásady, Sládek ne.
- Třídní napětí: co je pro intelektuála zásada, je pro obyčejného člověka nemyslitelný luxus.
Motivy:
- Pivo: Sládek se opíjí. Pivo je rekvizita i prostředek, který urychluje upřímnost a agresi.
- Sklad: lepší práce je drobná úleva, kterou by Vaněk vykoupil ztrátou cti.
- Uzavřený kruh: hra začíná i končí stejnou otázkou. Dokud režim trvá, podobné situace se budou opakovat.
Rozhovor Sládka a Vaňka nepřipomíná běžný rozhovor, ale spíše výslech.
Koho podle Havla viní hra za udavačství?
Sládek udává z nutnosti, ne z přesvědčení. Vina je v systému, který staví obyčejné lidi proti intelektuálům.
Jazyk a ukázka
Repliky jsou krátké a většina vět končí pomlčkou. Vaněk mluví spisovně a odměřeně, Sládek hovorově a občas vulgárně, takže jazyk obou postav je v kontrastu. Obraznost tu není, žádné metafory ani básnické obraty.
Ukázka je výměna replik, ve které Sládek přerušuje Vaňka, a Sládek pak vybuchne.
- Apoziopeze (přerušená výpověď): Vaněk nedopoví větu „Já se přece z principu nemůžu podílet na –“, protože ho Sládek přeruší. Ukazuje to Sládkovu nervozitu.
- Anafora (opakování stejného slova na začátku vět): Sládek třikrát začíná větu zájmenem „Já“. Vyčítá, že se Vaněk nechce podřídit.
- Hovorová čeština (nespisovná čeština ze středočeského nářečí s expresivními výrazy): Sládek mluví obecnou češtinou, třeba „obyčejnej pivovarskej trouba“. Ukazuje to jeho postavení vůči intelektuálovi Vaňkovi.
- Sarkasmus (vyjádření opaku toho, co mluvčí myslí): Sládek Vaňka nazývá „pánem“. Místo úcty tím ukazuje pohrdání a obrací proti Vaňkovi jeho vlastní zásadovost.
Jazykové prostředky
Spoj jev s tím, co v ukázce dělá.
Proč Sládek nazývá Vaňka „pánem“?
Jde o sarkasmus. Slovo „pán“ říká opak úcty a obrací Vaňkovy zásady proti němu.
Kterou jazykovou vrstvu používá Sládek?
Vaněk mluví spisovně a odměřeně, Sládek hovorově. Jazykový kontrast ukazuje i rozdíl postavení.